Akita inu, pocházející z Japonska, je největší a nejmohutnější představitel ze všech plemen japonských špiců. Své jméno získala po městě Akita na ostrově Honšů. V průběhu staletí se užívala k nejrůznějším účelům. Například k lovu velké zvěře, jako bojový pes, společenský pes šlechty i k strážním účelům. V současné době se uplatňuje jako rodinný společník a strážní pes. V Japonsku je akita také dnes velmi oblíbená a chovaná s úctou. Při narození dítěte, rodinných oslavách, či k návštevě těžce nemocného je dar akity symbolem štěstí, zdraví, síly a inteligence.
Říká se, že kdo si pořídí akita inu a správně ji vychová, už jiné plemeno nebude chtít.
Akita je „psí osobnost“, silná v povaze, svá, vysoce inteligentní, velmi odvážná, zvídavá, věrná a čistotná.
Velice rychle se učí a co se naučí a pochopí, nezapomíná. Má však silně vyvinuté sebevědomí, se sklonem k dominanci a tvrdohlavosti.
Čas strávený poznáním a pochopením svého psa již od počátku může mít velký vliv na vzájemný vztah. Každý pes, včetně akity se nejlépe a nejvíc naučí do jednoho roku svého života.
Akita není pes pro každého, vyžaduje trpělivý,laskavý, ale důsledný přístup. Je důležité zavést při výcviku pevnou disciplínu již od štěněte. Dobrá je brzká socializace a kontakt s ostatními psy, jinak bývá vůči nim dominantní, zejména samci. Lepší je pořídit si pro začátek fenku.
Akita nesnáší dril, křik a hrubé zacházení vůči ní, pak se „zatvrdí“ a neposlouchá. Je individualita, důstojný, vnímavý pes, při výcviku nemá ráda stálé opakování činností, rychle se učí a bude se divit, proč má stále opakovat něco, co už pochopila a zvládla. Akita není plemeno, které udělá cokoliv, co chcete, aby Vám udělala radost. Myslí za sebe. Je ochotna vyhovět do určitého bodu. Při výcviku takového psa musí být cvičitel pohotový, nesmí psa nudit.
Vůči svému teritoriu je akita majetnická, vykazuje silný hlídací instinkt. Svou rodinu miluje, tvrdě zasáhne je-li v ohrožení, laskavě přijímá rodinné přátele, vůči cizím je nedůvěřivá. Jestliže akita vyrůstá, je zvyklá být s dětmi, bude si s nimi rozumět.
Akita také bývá velmi obratná v řešení problémů. Zbytečně neštěká.
Na svou váhu vyžaduje poměrně méně krmiva, než jiná plemena stejného vzrůstu.
Je mimořádně čistotná, k vyprazdňování si vybírá místa nejdále od obytných prostor.
Její srst je dvojitá a chrání ji i před velkým mrazem. Líná dvakrát do roka. Zvláštní je, že není cítit „psinou“.
Akita inu nevyžaduje příliš pohybu, ale za každou činnost, při níž se proběhne, vyhraje si, objeví něco nového, je vděčná. Má ráda kontakt se svou rodinou.
O její oddanosti a věrnosti už bylo mnoho napsáno.
Na nádraží Shibuya v Tokiu stojí pomník akita inu Hačika. Jeho majitel, profesor Dr. Veno z tokijské univerzity se s ním každý večer na nádraží, kde mu Hačiko chodil naproti vítal.
V roce 1952 profesor náhle zemřel na svém pracovišti.
Celých devět let , než zemřel sám, se Hačiko vracel večer na nádraží a marně čekal na svého pána...
Jeho socha, stojící před nádražím je symbolem psí věrnosti a oddanosti.
Pro expedici k jižnímu pólu r. 1957 si s sebou polárníci vzali 20 akita inu k tažení saní. Z důvodu velmi nepříznivých místních podmínek byla expedice přerušena a vše, včetně psů bylo ponecháno na místě. Veřejnost byla tímto činem pobouřena.
O tři roky později našli badatelé 12 psů se zanechaných dvaceti. Patrně se živili lovem a vraceli se na původní místo v naději, že se lidé pro ně vrátí....
Na jejich památku nechal císař Hirihito postavit pomník.
Také seriál o věrném Gorovi, který s útrapami hledá svoji ztracenou rodinu svého času dojal diváky po celém světě.
Akita inu je nádherné, věrné i svobodné plemeno.
Pokud Vám jeho vzhled i povaha imponuje a vyhovuje, pořiďte si ho. Získáte báječného psího přítele.
| © 2011 ?? | design, code, webmaster: mortal_flesh