Psi typu špice žili po celé Asii již před 3000 lety.
Z těchto domestifikovaných psů se vyvinuli i předkové akita inu. Do Japonska se mohli dostat dříve, než jej od Asie a Evropy oddělilo Japonské moře. Dají se rozpoznat už v období 500l.př.n.l. Jasný typ akity inu lze vystopovat v 300let starých záznamech.
Tito dávní psi byli výborní lovci velké zvěře, zvláště medvědů. Jejich hustá, dvojitá srst jim pomáhala i v přežití v drsných severských podmínkách.
Byly objeveny figurky psů, pocházející z 2 století př.n.l., psi měli vztyčené uši, silnou, špičatou mordu a ocas stočený na hřbetě.
Jedná se o prapředka dnešních japonských plemen – nippon inu. Byl menšího vzrůstu než dnešní akity, z důvodu drsných klimatických podmínek a nedostatku potravy.
Etnolog Dr. Saito, který cestoval po celém Japonsku a studoval původní psy, se domnívá, že akita inu vznikla křížením nippon inu a čau-čau, že psy dovezli do izolované Odate kočovníci a zde se postupem času formoval její dnešní typ.
Název akita je odvozen od oblasti s jejím nejčastějším výskytem – prefekturou Akita, na ostrově Honšu, převážně z okolí města Odate. Přídomek inu nebo ken znamená japonsky pes.
Odate bylo místo, kde se začalo s pátráním o historii a vývinu tohoto plemene. Místo bylo obklopeno nepřístupným horským pásmem a místní pes, který se zde za staletí vyvinul v akitu, zde byl takto poměrně izolován, až do 14 st. a nebyl tedy dotčen dalšími vyvíjejícími se elementy, měl znaky severských psů a bílo-černé zbarvení-pinto.
Plemenná kniha Kezukecho byla založena až po roce 1500.
Akita sloužila lidem k mnoha účelům. Byla lovcem velké zvěře, byla psem k strážení, šlechta si ji brala jako společníka, byla i psem bojovým.
Za vlády císaře Senka (6. století),toto plemeno vlastnila převážně vládnoucí třída Japonska. Byl ustanoven úřad dozorce psů. Na akity se používal zvláštní jazyk, péče i jejich výchova byly ritualizované. Měly i speciální vodítka označující hodnost psa, dle stupně jeho výcviku a osobních preferencí císaře.
V období Kamakura (1192-1333),za vlády šóguna Hodžó Takatokiho se v Japonsku rozšířila záliba zápasů bojových psů. Od roku 1630 byli v oblasti Akita k tomuto účelu používáni velcí psi typu akita matagi. Roku 1868 začala rodina Satake z Odate křížit tyto akity s tosou inu, vzrostla tím její velikost a síla, ale vytratily se typické vlastnosti špiců.
I během období Meidži (1868-1912), byly stále psí zápasy ve veliké oblibě.
Avšak v roce 1908 Japonsko přijalo zákony, které tyto zápasy zakazovaly.
Akita je sebevědomý pes, ale křížením s tosou inu začal být více popudlivý a poukazoval svou nadřezenost nad ostatními psy.
Dr. Watwse, průkopník seznamu přírodních památek Japonska byl zklamán, že v Odate, kde původní typ akity hledal, nenacházel jedince, kteří by plemeno reprezentoval. Hledal jedince typu matagi, (černý pes se světle zbarvenou tlamou), byli patrně zředěni evropskými psy. Proto se soustředil na obnovení typu a zbarvení.
Typ zbarvení primárního plemene byl u akity upevněn během zájmu o tuto otázku. Zbarvení dnes povolené je červená, sezamová, bílá a žíhaná bez černé masky.
V roce 1927 byla v Odate založena Akiho, v roce 1928 Nippo a v roce 1948 Akita inu Akikjo – organizace, kladoucí si za cíl zachránit akitu jako přírodní památku.
Bylo vybráno 9 vynikajících jedinců akita inu a prohlášeno národní památkou. Jsou to předkové našich psů.
V roce 1931 vyhlásil císař Hirohito akitu přírodní památkou Japonska.
Během 2.sv. války se psi, včetně akit, používali jako kožešinová zvířata pro vojenské účely. Byl nařízen odchyt a konfiskace psů, vyjma německých ovčáků. Někteří chovatelé, ve snaze své psy zachránit, začali akity s ovčáky křížit.
Po skončení války byl počet akit minimální, znovu nastala snaha chovatelů o odstranění rysů cizích plemen křížením takovýchto jedinců s akitami typu matagi. Tak dosáhli ustavení čisté linie, jakou známe dnes.
Akita inu je důstojný, sebevědomý a inteligentní pes, který po staletí měl a má v každodenním životě japonské rodiny velký význam.
Akita je v Japonsku pokládána za symbol zdraví a úspěchů, je proto také oblíbeným dárkem rodičkám, či nemocným přátelům.
Japonci jsou na svého psa hrdí.
| © 2011 ?? | design, code, webmaster: mortal_flesh